Brambory se běžně na zahrádkách nepěstují, připadá nám to jako zbytečné plýtvání místem, protože při tak vysoké spotřebě, kterou máme za rok, bychom museli mít vlastní políčko. Podobné je to ale třeba s mrkví, cibulí nebo česnekem - nikdy jich nezasadíme tolik, abychom si vystačili s vlastní úrodou a přesto mrkev pěstujeme skoro všichni, prostě proto, že ta naše je opravdová lahůdka, kterou obvykle nepoužíváme na vaření, ale chroupáme ji jen tak pro potěšení.

Léčivé účinky brambor

Brambory obsahují především škrob (až 15 %), ale také celou škálu vitamínů (C, E, B₁, B₂, B₃, B₅, B₆, provitamín A) a minerálních látek (nejvíce draslíku, dále vápník, fosfor, měď, jód, hořčík, železo, síru, zinek). V syrových hlízách se nachází i jedovaté alkaloidy,   ktere se neutralizují vařením, proto se syrové brambory k jídlu nehodí (ani by nám asi nechutnaly). Zrovna tyto alkaloidy jsou ale zodpovědné za většinu léčivých účinků bramborových hlíz, takže k léčení budeme používat převážně čerstvě vylisovanou šťávu. Je to vynikající metabolikum, snižuje otoky, pomáhá při dně a revmatismu, snižuje hladinu cholesterolu v krvi. Zároveň mírní překyselení žaludku, je velice účinná při žaludečních vředech, zánětech žaludku a pálení žáhy. Z čerstvé nati se připravuje odvar pro koupele, vařené brambory můžeme použít k inhalacím nebo obkladům při nachlazení a zánětu dutin.

• Čerstvou štávu z brambor připravíme nejlépe v odšťavovači, ale můžeme hlízy i pomlít a šťávu vymačkat. Používáme co nejčerstvější, neloupané brambory, které pouze důkladně odrbeme kartáčkem pod tekoucí vodou (pokud jsou z „trávy", tak ani to nemusíme, jenom omyjeme). Pijeme 60 ml 4x denně na lačno mezi jídly při dně, revmatismu, potížích se žaludkem a pálení žáhy.
• Bramborová koupel - z čerstvé nati můžeme připravit koupel - 2 hrsti nati zalijeme 1 l studené vody, 5 minut necháme povařit, 5 minut vyluhovat. Scedíme do lavůrku, používáme ke koupeli rukou nebo nohou přirevmatismu. Čaj z natě neužíváme nikdy vnitřně, je jedovatý (obsahuje solanin)!
• Vařené brambory ve slupce podrtíme a použijeme k inhalacím  při nachlazení - zakryjeme hlavu nad mísou s brambory ručníkem a vdechujeme horké vystupující páry. Při zanesených dutinách a zánětu dutin pomáhá po inhalaci ještě obklad - podrcené horké brambory zabalíme do několika vrstev plátna, přiložíme na čelo a na zátylek a zůstaneme v teple v posteli nejméně 2 hodiny. Je to přímo „zázračný" způsob uvolnění paranazálních (nosních) dutin.

S bramborami je to podobné. Pokud si zasadíme pár řádků brzy na jaře, můžeme si už v červnu pochutnat na bramborách s máslem, které přímo rozezvučí naše chuťové buňky. Stačí je trochu omýt, nakrájet na čtvrtky, osolit, opepřit a okmínovat, polít olivovým olejem a upéct v troubě. Na konci můžeme ještě zasypat strouhaným sýrem a máme nekonečnou dobrotu, po které se budeme všichni olizovat až za ušima. Ale zkuste si něco podobného vyrobit z běžných brambor, které koupíte v supermarketu!

Bramborový záhon ale můžeme použít i k rekultivaci půdy - vyhubí nám vytrvalé plevele nebo třeba invazivně se šířící křen a zanechají půdu kyprou a provzdušněnou. Užitečná je i bramborová nať - ať už ji použijeme k přípravě léčebných koupelí, nebo přidáme suchou do kompostu, který obohatí spoustou minerálních látek, především draslíkem.

Pěstování brambor:

Abychom měli ranou úrodu, musíme již koncem února připravit sadbu. Sadbu se určitě vyplatí koupit v zahradnictvích nebo
ve specializovaných prodejnách, používat brambory, které najdeme ve sklepě nebo zakoupíme v obchodě není vhodné, protože
většinou vůbec netušíme, co je to za odrůdu a jestli nám z nich něco smysluplného vyroste. Brambory necháme naklíčit, na každé hlíze necháme maximálně 4-5 klíčků, zbytek odstraníme. Přendáme je do bedýnky očkem nahoru, zasypeme trochou rašeliny, aby mohly zakořenit a necháme ve světlé místnosti při teplotě 12-15°C až do konce března (někdy i poloviny dubna, podle počasí), kdy je vysadíme na záhon. Potřebují dost místa, sázíme cca 8 cm hluboko, prostor mezi řádky necháme tak 60-70 cm, abychom mezi ně mohli zasít ještě nějaké další užitečné rostlinky. Volné místo mezi nimi zamulčujeme jako ochranu proti plevelům, vysychání půdy a suchým škraloupům, které brambory nesnáší, nejlépe listy kostivalu a kopřivy. Tím se zbavíme i neustálého okopávání, takže nám pěstování nedá vlastně žádnou práci. Jakmile nať začne zasychat, 
můžeme sklízet. 
A pro milovníky nových, přírodních a hlavně bezpracných postupů ještě jednu zajímavost, jak vypěstovat brambory naprosto  bez námahy - a dokonce i bez záhonu! Na místech, kde máme hodně mulče (třeba pod rybízy a angrešty, ale samozřejmě i kdekoli jinde, kde máme kousek nevyužitého prostoru), nastýláme od léta až do zimy vysokou vrstvu posekané trávy ze zahrady (tak 30 cm), kterou na jaře prohodíme trochou kompostu, zasadíme do ní brambory jako do hlíny a přihrneme další posečenou trávou. 
Vypadá to podivně, ale v této nastýlce brambory rostou jako divé, protože většina trávy se do jara rozloží na humus a další hnojivo (opět z trávy) průběžně přidáváme i během vegetace. Hlízy jsou navíc čisté, neznečištěné od země a velice chutné. Výhodou je i to, že můžeme na jednom místě pěstovat brambory i vícekrát po sobě - na rozdíl od normálnho záhonu, kde by měla být pauza 3-4 roky, zde stačí navézt další vrstvu trávy a na jaře můžeme směle pokračovat.   A další nezanedbatelná výhoda je, že využijeme i místa, která se k pěstování běžné zeleniny vůbec nehodí.

Vhodní sousedé:

Do meziřádků můžeme vysít fazole, které snižují pravděpodobnost napadení mandelinkou. Dále špenát, kedluben, zelí, kapustu, brokolici. 
Kmín a kopr nemají v lásce mandelinky, takže vřele doporučuji.   Kmín prý údajně zlepšuje i chuť a kvalitu brambor. Výborně jim svědčí i heřmánek, který můžeme volně rozhodit do záhonu.   Vedle bramborového záhonu můžeme pěstovat také náprstník červený, který podporuje zdravý růst a zvyšuje úrodu.

Nevhodní sousedé:

Poblíž brambor nevysazujeme slunečnice, okurky, rajčata, tykve, celer, hrách.

Škůdci a nemoci brambor:

Asi nejznámější škůdce je mandelinka bramborová, která dokáže listy brambor ohlodat „na kost" během neuvěřitelně krátké doby. Je to docela roztomilý pruhovaný brouček, který se ale strašně rychle množí - každá samička naklade na spodek bramborových listů až 2500 vajíček, ze kterých se už za pár dnů vylíhnou žravé a hladové larvy, které „maminkám" pomáhají se sklizní bramborové natě. Nejúčinnější ochrana je včasný sběr dospělých mandelinek - pokud se nám podaří je včas sebrat a odstranit, máme vyhráno. Trochu pomáhá, když do řádků mezi vysadíme měsíček, aksamitník, fazole a kopr, ale žádný zázrak to není, určitě to neodradí všechny brouky. Daleko lepší metoda je starat se o to, aby na zahrádce žilo
dost přirozených mandelinčích predátorů - dospělé brouky žerou ptáci a střevlíci, larvy a vajíčka střevlíci, ploštice, slunéčka, škvoři, pavouci. 
Pokud jsme zanedbali sbírání brouků a listy jsou už napadené v takové míře, že na to ani naši pomocníci nestačí, můžeme
si pomoci postřikem neředěnou kopřivovou jíchou. Musíme ale důkladně stříkat spodní strany listů, pokud je postříkáme pouze shora, moc platné to nebude.   Kromě mandelinky mohou brambory postihnout i houbové choroby, proti kterým se doporučuje preventivní postřik přesličkovým odvarem.