Budeme mluvit o nástroji sebeprogramování, kterým každý den a každou minutuvytváříme sami sebe; který uplatňujeme, aniž si to uvědomujeme, a který je odpovědný za všechno, co se děje v našem životě:
– za to, jak se cítíme, jak vypadáme, jaký máme příjem;
– za vztahy s okolím, za to, nakolik jsme sami se sebou spokojeni, za … vlastně za všechno na světě.
Sebeprogramovací nástroj, který používáme automaticky, často lehkovážně a velmi často až nebezpečně bezmyšlenkovitým způsobem.
Tento sebeprogramovací nástroj má 2 názvy: jeden sofistikovaný a druhý docela obyčejný a srozumitelný. Ve vědeckých kruzích se užívá výrazu „verbalizace“ a jde vlastně o onu individuální zásobu slov, kterou používá každý z nás ve styku s jinými lidmi a k vyjádření vlastních myšlenek.
Jistě jste si všimli slova „individuální“ a pochopili, že v něm je ukryt klíč.
A je to tak: jako nositel jazyka (nezáleží na tom, jakého) má každý z nás naprosto unikátní slovní zásobu.
Právě tato slovní zásoba je mohutným sebeprogramovacím nástrojem.
Platí to doslova: jak mluvíme, tak také žijeme. Co sdělujeme, to máme.
Slova jsou oděvem našich myšlenek. Energie slov má mocnější strukturu a také mnohonásobně rychlejší (ve srovnání s energií myšlenek) vliv na formování vnější skutečnosti.
Důkazů bylo uvedeno už tolik, že přidat k nim další snad ani už není třeba.
Nicméně uvedu ještě jeden, natolik závažný, že byl bez výhrad uznán za objev schopný léčit i ty nejnebezpečnější nemoci.
Jde o objev německého psychoterapeuta íránského původu Nossrata Peseschkiana.Jako první objevil (a posléze se naučil zneškodňovat) slova, která programují nezdravé projevy těla.
Během času přesvědčivě dokázal, že škodlivá slova obsahuje slovník každého člověka. Neexistuje jediný člověk, který by se uchránil používání slov programujících zdravotní indispozici, materializujících ji v těle a bránících jejímu vyléčení.
Doktor Peseschkian nazval souhrn těchto slov „organická řeč“.
Organická řeč jsou podle něj slova a výrazy přímo ovlivňující fyziologické orgány člověka.
Jistě sami dobře taková slova znáte, připomínáme některá, abychom podtrhli, že to nejsou prostě jenom slova.
Ve skutečnosti je to opravdu ničivá, škodlivá energie, schopná podlomit i to nejpevnější zdraví.
Všimněte si také, jak dokonale zamaskovaná ta slova jsou, člověk by prostě nevěřil, že slova napohled tak nevinná mohou tak silně škodit:
- má trpělivost praskla
- lámal jsem si hlavu
- něco ho žere
- naleptávají mi duši
- ten mi leze krkem
- trochu mě přidusili
- to mi hlava nebere
- vysáli mi duši z těla
- pijou mi krev
- dlabu na to
- hází mi klacky pod nohy
- obrací se mi z toho žaludek
- jako by do mě kudlu vrazil
- je mi na padnutí (celý se třesu)
- ten mi sedí za krkem
- mám toho po krk
- ohrnovat nos
- zahnali mě do kouta
- zkus si vlézt do mojí kůže
- tlačí na mě
A tak dále.
Zdá se nám, že používáme obecné metafory, ve skutečnosti však zadáváme svému tělu přesné příkazy a tělo je dokonce ani nedokáže neplnit – plnit je zkrátka musí.
Přestože doktor Peseschkian publikoval své závěry před relativně krátkou dobou, byly už mnohokrát prověřeny.…
Zejména pečlivě byla zkoumána otázka: tvoří organická řeč nemoc, nebo o ní jen informuje?
Ukázalo se, že ji tvoří.
Jinými slovy, byl tu předpoklad, že ničivá slova se v řeči člověka objevují poté, co propukla nemoc. Mělo se zato, že podvědomí, které řídí veškeré fyziologické procesy, dává tímto způsobem signál, že něco je špatně.
Tento předpoklad se však nepotvrdil.
Nyní se s jistotou dá tvrdit, že obraz je přibližně takový:
Člověk nejprve zařazuje ničivá slova do své řeči (vkládá program určité nemoci) – teprve potom nemoc propuká.
Přičemž ne jakákoli nemoc, ale přesně ta, která byla proponována.
A co je pozoruhodné, když rozpoutají nemoc, ničivá slova se ještě pevněji usazují v aktivní slovní zásobě – a rozhodně ne proto, aby na ni upozorňovala (signalizovala ji).
Úkol ničivých slov je zcela jiný – podporovat nemoc, vytvářet jí podmínky, aby „žila a vzkvétala“.
A je to zcela pochopitelné: organická řeč je samostatný psychický program a má zcela podložené poslání – podporovat to, co vytvořila.
Možná jste si teď všimli, že máte jisté těžkosti s výběrem slov a musíte si vybavovat některá, která z vás dříve vyletovala bez problémů.
Chci vás požádat: hlídejte si řeč.
Ne, ne svoji řeč, to ani bez speciálního vyškolení není možné.
Všímejte si spíš toho, jaká ničivá slova se objevují v řeči vašich blízkých.
Jenom se vyhněte „kázání“.
Berte v úvahu, že lidé, ti blízcí zvláště, nemají rádi poučování a nabádání.
Prostě si s nimi popovídejte o tématu, dejte jim přečíst tenhle i jiné články, poskytněte jim zkrátka možnost, aby si závěry udělali sami. A vyvodili z nich nějaké rozhodnutí.
Pamatujte, že individuální řeč člověka je něčím, do čeho se v žádném případě nesmíme hrubě vměšovat.
Věnujte pozornost také vlastní řeči, případně požádejte člena rodiny nebo partnera, aby si jí všímali. Možná už v brzké sobě dokážete zlepšit svoje zdraví a budete se cítit lépe díky této jednoduché, ale velmi efektivní metodě