Dneska jsem si spletla číslo a nechtěně jsem tátovi poslala esemesku „Mám tě ráda“, kterou jsem chtěla poslat svému příteli. Za chvíli mi přišla odpověď: „Taky tě mám rád. Táta.“ Bylo to strašně dojemné. Hrozně málokdy si říkáme podobná slova.

Můj malý bratr dnes přišel ke mně do pokoje a já na něj houknul, ať vypadne, ještě jsem se na něj ani nepodíval. Když jsem se k němu otočil, viděl jsem, že pro mě umyl a na talířku mi přinesl višně…

Nedávno jsem šel do antikvariátu. Chtěl jsem si koupit knížku, kterou mi kdysi v dětství někdo sebral. Knížku jsem našel, otevřel – a nestačil jsem se divit: byla to právě ta, kterou mi tenkrát vzali! Na první stránce bylo moje jméno a dědečkův podpis. To on mi tehdy knížku daroval. Stálo tam: „Pevně věřím, že za mnoho let se ti tahle knížka znovu dostane do rukou a rád si ji přečteš“

Dneska jsme si s dědečkem prohlíželi fotky a narazili jsme na jednu opravdu hodně starou, kde byl s babičkou. Babička umřela už před několika lety. Na tom snímku spolu tančili na nějakém večírku. Najednou mě děda objal a povídá: „Pamatuj, že i když snad něco netrvalo věčně, neznamená to, že to nestálo za to.“

Patnáct let jsem pracovala jako dětský výchovný poradce. Po letech jsem se potkala s jedním z tehdejších svých svěřenců. Bylo to problémové dítě, neustále naštvané a nespokojené. Jednou jsem mu namalovala Supermana a napsala něco v tom smyslu, že super-hrdinové se nikdy nevzdávají, a proto vždycky zvítězí. Dnes je ten chlapec hasič, zachraňuje lidské životy. Asi půlhodiny jsme si povídali a než jsme se rozloučili, vytáhl diář a ukázal mi můj obrázek Supermana, který měl pořád schovaný..

Stopnul jsem si taxi a na konci jízdy jsem zjistil, že jsem si zapomněl náprsní tašku a nemám čím zaplatit. V tu chvíli mával na moje taxi nějaký muž a když přišel k nám, zaplatil za mě. Ptal jsem se, jak mu peníze můžu vrátit a on vytáhl vizitku s adresou a povídá: „Nechte je tady“. Večer jsem se na tu adresu vydal a když jsem dorazil na místo, zjistil jsem, že tam sídlí jedna charitativní organizace.

 

Jednou jsem jela autobusem a vypadl mi telefon. Vůbec jsem si toho nevšimla, vystoupila a šla domů. Až když jsem si svlékala kabát, zjistila jsem, že telefon nemám. Sedla jsem si a brečela. Najednou klepe na dveře maminka a podává mi svůj mobil, že mě někdo volá. Ozval se mužský hlas, že našel můj telefon, a tak mi tedy volá na mámino číslo. Dali jsme si rande, aby mi mobil vrátil. A scházíme se už dva roky.

Jsem prodavačkou v obchodě s dámskou konfekcí. Dneska k nám přišla dvojice, muž se ženou. On jí každý kousek podrobně popisoval, potom s ní šel do kabinky, pomáhal jí s oblékáním a vyprávěl jí, jak jí která věc sluší. Paní byla slepá. Skutečná láska opravdu překoná každou překážku.

 

 

ProNáladu.cz