•  
•  
•  
•  

V bříšku těhotné ženy rozmlouvají dvě miminka.

Jedno se ptá druhého:

– Věříš v život po porodu?

– No jasně. Tady jsme proto, abychom se připravili na další, velký život. Nabíráme tu sílu a zkušenosti, abychom mohli přejít do nového světa, který ještě neznáme.

– Podle mě jsou to všechno hlouposti! – odpovědělo první miminko. – Žádný jiný svět není! Copak ty si to dovedeš představit, ten život po porodu?

Druhé miminko pokrčilo ramínky:

-No, nevím to přesně! Ale myslím, že tam asi bude víc světla. A taky že budeme moct jíst sami vlastní pusou a chodit!

– Blbost!To je k smíchu! Nemůžeme sami chodit nebo jíst pusou! Vždyť máme pupeční šňůru, ta nás krmí! Náš život je hrozně krátký. Člověk se musí snažit si ho aspoň trošku užít – a druhé miminko se začalo  pořádně cachtat ve vodě.

Maminka ucítila pohyby v břiše a začala bříško jemně hladit a říkat mu laskavá slova.

Miminko, které věřilo v život po porodu, řeklo:

– Poslouchej, to je hlas Maminky! To znamená, že určitě přijde i druhý život, plný světla a lásky. To není možné, aby tenhle maličký, těsný a tmavý svět byl celý náš život. Věřím, že se tu chystáme k něčemu velkému!.

Druhé miminko ale nechtělo nic slyšet. Začalo ještě hlasitěji tvrdit:

– Maminka! Ty věříš na Maminku! To všechno je k smíchu. Kde máš jaké důkazy? Proč se odtamtud ještě nikdy nikdo nevrátil? Je jasný, že žádná Maminka prostě neexistuje!

– Jak to, že ne? Je všude. Maminka, to je celý náš svět. Stará se o nás, krmí nás a chrání.

– Jestli ta tvoje Maminka existuje, tak proč je tu teda taková tma? Copak nám nemohla připravit lepší život?

– Tenhle život je krásný. Máme tu dokonalé podmínky ke svému vývoji, abychom nabrali dost sil. Vždyť se chystáme na nový život, proto teď musíme být trpěliví. Abychom se potom, až se narodíme, mohli setkat s paprsky zářivého světla. S prvním pláčem a křikem se setkat s novým životem a s Maminkou. Ona nás naučí, jak v tom novém světě přežít.

– No, vidíš, co nám chystá ta tvoje Maminka – pláč, křik, cizí svět, ve kterém musíš přežít. Na co to všechno je?

– Abychom žili věčně, abychom nikdy neumřeli! Nemůže to přece být tak, že by nás Maminka připravovala na smrt. Chystá nás k životu a k lásce.

Obě miminka ztichla. Každé se ponořilo do svých myšlenek. A maminka zpívala něžnou písničku a jemně hladila své velké bříško.

Maria Montessori vytvořila krátká přikázání-připomenutí pro rodiče. Jsou jednoduchá, ale když se nad každým z nich zamyslíte, objevíte moudrost mnohadílných knih v několika slovech. Budete-li číst alespoň jednou za rok tento krátký seznam, mohou se vaše vztahy s dětmi dostat na kvalitativně novou úroveň a vaše dítě vyroste v rozvinutou a harmonickou osobnost.

1. Děti učí to, co je obklopuje.
2. Je-li dítě často kritizováno, učí se odsuzovat.
3. Je-li dítě často chváleno, učí se hodnotit.
4. Je-li dítěti předváděna agresivita, učí se prát.
5. Jedná-li se s dítětem poctivě, učí se spravedlivosti.
6. Pokud se dítěti často smějí, učí se nesmělosti.
7. Jestliže dítě žije s pocitem bezpečí, učí se věřit.
8. Dostává-li dítě často vynadáno, naučí se pocitu provinilosti.
9. Pokud je dítěti často dáváno zapravdu, učí se mít k sobě dobrý vztah.
10. Dáváme-li dítěti často najevo shovívavost, naučí se být trpělivé.
11. Budeme-li dítě často povzbuzovat, získá sebedůvěru.
12. Žije-li dítě v přátelské atmosféře a cítí se potřebné, naučí se nalézat v tomto světě lásiku.
13. Nemluvte o dítěti špatně – ať je přítomno nebo ne.
14. Soustřeďte se na rozvoj toho dobrého v dítěti, aby pro to špatné nezbylo místo.
15. Vždycky poslouchejte a odpovídejte dítěti, které na vás mluví.
16. Važte si dítěte, které udělalo chybu a dokáže ji hned nebo o něco později napravit.
17. Buďte připraveni pomoci dítěti, které ještě hledá a snažte se být nepozorováni tím, které už nalezlo.
18. Pomáhejte dítěti osvojit si to, co si neosvojilo dříve. Pomáhejte mu a naplňte přitom okolí starostlivostí, zdrženlivostí, tichem a láskou.
19. Když jednáte s dítětem, dodržujte vždycky ty nejlepší způsoby – dávejte mu to nejlepší, co je ve vás samých.