Když jsme sotva zahájili boj o svého nejstaršího syna, jeden psychiatr nám kromě různých neefektivních podivných postupů poskytl obrovský dar: vyprávěl nám o experimentu, který se uskutečnil někde v Anglii.

Maminky nemocných dětí tam každou noc prováděly jednoduchý rituál. Když dítě usnulo, vyčkaly aktivní fáze snu – přibližně po patnácti minutách od usnutí. A potom opakovaly dítěti jednoduchá slova:

«Mám tě ráda. Jsem na tebe pyšná. Jsem moc ráda, že jsi můj syn. Jsi pro mě ten nejlepší syn na světě!“

Text byl zhruba takový – pro všechny stejný.

Tyto děti srovnávali pak s jinými, s podobnými onemocněními, kterým ale maminky v noci nic nešeptaly. Děti, které ve snu poslouchaly mámino vyznání, se uzdravovaly mnohem rychleji. Tomu se říká mateřská magie.

Začali jsme to ihned uplatňovat u našeho syna. Je to velmi jednoduché a narozdíl od většiny ostatních druhů léčby bezplatné a vždy po ruce. Nejprve jsem synkovi říkala slova podle původního scénáře. Potom jsem začala improvizovat. Uběhlo už pět let a já do dneška v noci všem třem svým chlapečkům našeptávám láskyplná slova. Každému z nich a každou noc.

Je pro mě těžké mluvit o konkrétních projevech, ale Dany už není autistický. Jsem přesvědčená, že moje noční šeptání sehrálo svou roli. A navíc je to něco, co obohatilo nejen děti, ale i mě. Je to magie, která působí obousměrně! Něco moc důležitého získává dítě i matka.

Co nám to přináší?

Pocit blízkosti s každým z dětí.  Je to s ničím nesrovnatelný pocit. Ať jim je kolik chce let, když spí, podobají se malým andělům. Během dne není tak snadné je obejmout nebo vzít do náručí – mají toho tolik na práci! Ale v noci je objímám a šeptám jim o tom, co je důležité pro nás oba. A cítím, jak roste a upevňuje se naše vzájemná blízkost.

Individuální čas pro každého. V proudu dní se nemohu vždycky a každý den věnovat všem třem tak výhradně, jak bych chtěla. Nejčastěji jsme všichni pohromadě, celá čtveřice. Hrajeme si, povídáme, jíme, myjeme si ruce – zkrátka všechno společně.

Avšak v těch nočních chvílích je každý sám za sebe, zvláštní a vyjímečný. Každému z nich říkám různá slova. Vycházím přitom z toho, co zrovna teď chci a co je třeba tomu malému říci.

Mohu jim říkat něco důležitého, co by ve dne mohli přeslechnout. Někdy se kluci nechovají dvakrát hezky a zlobí, což samozřejmě naši komunikaci ten den ztíží. Ale když jim v noci šeptám do ouška, jak je mám ráda, všechno zlobení odplouvá do nenávratna. Všechny spory, nedorozumění i tvrdohlavost.

Dítě vnímá lásku. Potřebuje ji vnímat. Jednou jsem si někde přečetla, že je dobré dítěti říci, že kdybychom si byli bývali mohli vybírat, vybrali bychom si ze všech dětí na světě právě je. Když jsem to poprvé řekla našemu Matýskovi, byl ohromený a nadšený zároveň. Chodil a stále opakoval: „Opravdu byste si vybrali mě?“ Tehdy jsem si uvědomila, že pro děti je velmi důležité vědět, že jsou zvláštní, že jsou potřebné a důležité právě takové, jaké jsou. Tahle věta spolu s otázkou: „Už jsem ti dnes řekla, jak moc tě mám ráda?“ se trvale usídlila v našem životě, v našich rozhovorech. A Matěj v odpověď vždycky prohlašuje, že on by si jako rodiče na celém světě taky vybral zrovna nás a zrovna tak svoje malé brášky.

Stále jim říkám velmi důležité věty. Existuje výraz „řešící fráze“ – jsou to věty měnící vnímání světa, léčivé pro duši. Jejich slova jsou obyčejně velmi prostá – o lásce, o přijetí, o lítosti.  Zjistila jsem, že jestliže takové věty říkám v noci svým dětem, řeší to mnohé problémy. Například s hierarchií v rodině. Které věty to jsou a které já obvykle používám:

1. «Jsem tvoje maminka a ty jsi můj syn» — tato věta pomáhá, chybí-li vám pocit spojení s dítětem, zejména spojení duševního. Stejně tak, je-li hierarchie nějak poorušena a není zřejmé, kdo je čí maminka.
2. «Já jsem velká a ty jsi maličký» — také tato věta se týká hierarchie. Kromě toho vám pomůže ve vztahu s dítětem dospět. Dětem se opravdu velice uleví, když maminka konečně dospěje .
3. «Já dávám a ty si ber» — jsou to slova o hierarchii, o směrování energie. Pomáhá, pokud matka podvědomě z dětí energii spíše čerpá.
4. «Jsi pro mě ten nejlepší (nejstarší) syn». Tady je možné přidat i pořadí dítěte. Já sama mám například rovnou tři syny. A každý z nich je na svém místě skvělý.
5. «Jsi právě ten syn, kterého potřebujeme». Tohle dítěti pomůže cítit se cenným, dobrým. Zvláště bych ji doporučila těm, kdo mají sklon ustavičně své dítě srovnávat s jinými – a to nikoli v jeho prospěch.
6. «Nemusíš pro mě nic dělat, mám tě ráda za to, že jsi!“ Tady se asi mnozí zarazí. Ale ta věta není o tom, že odteď už nemusíš mýt nádobí… Spíše o tom, že vůči mně dítě nemusí cítit zátěž nějakého dluhu.
7. «Jsem tak moc ráda, že jsi na světě!». Zvláště pomáhá těm, kdo měli dítě neplánovaně.
8. «Jsem ráda, že jsi chlapeček». Hodí se tehdy, když jste si velice přáli dcerku a dlouho jste se nemohli „smířit“ s pohlavím narozeného potomka.
9. «Máme tě s tatínkem moc rádi, jsi náš synáček» — klíčovým je tady slovo „náš“. Pomáhá těm, kdo mají tendenci si děti „přetahovat“.
10. «Jsi stejný jako tvůj tatínek.», «Tvůj tatínek je ten nejlepší tatínek pro tebe»,«Dovoluji ti mít rád tatínka a brát si od něho, co chceš» — v případech, kdy máte s otcem dítěte konflikt, kdy ho nevychovává, nebo jste rozhádaní. Ale věty jsou užitečné i pro ty rodiče, kteří jsou spolu a v souladu. Například když matka nechce dítě přenechávat na starost otci a nerada vidí, když se jím zabývá.
11. «Je mi to moc líto». Tato věta je velmi vhodná, když jste se během dny pohádali, nerozuměli jste si, nemohli jste se shodnout, došlo na tresty apod. Prosit o odpuštění není vhodné – narušuje se tím hierarchie. Ale omluvit se a říci, že je vám to moc líto, je správné.
12. «Jsem na tebe pyšná». Tohle zvláště pomáhá, máte-li tendenci udělat z dítěte někoho, kým není a kým možná ani nikdy nebude. Pomáhá rovněž dětem, které se výrazně odlišují od ostatních.
13. «Mám tě ráda». Tři kouzelná slova zabírající vždycky. Je-li v nich skutečný cit. Pokud nepronášíte čistě automaticky jenom slabiky a písmenka, ale vložíte srdce do tohoto nejkrásnějšího, prostého vyznání.

Jak vybírat patřičné věty?

Je možné a také nutné vyzkoušet ty nejrůznější. Sami záhy pochopíte, jaké jsou pro vás a pro vaše dítě ty důležité a potřebné. Já například podle sebe vnímám, že vyslovím-li větu pro tento den či noc zvláště důležitou, následuje obvykle hluboký výdech. V člověku se něco uvolní, oddechne si.

Platí to i o dítěti. Jestliže pro něj bylo důležité zrovna to „něco“ od vás uslyšet, například, že jste na něj pyšná, vzdechne si, uvolní se. Pozorujte ho zkrátka. Někdy si člověk příznaků hned nepovšimne, jindy nejsou dost výrazné. Ale hlavní znak je vždycky obvykle ten jeden: jisté uvolnění.

Na pronášení kouzelných vět se člověk musí naladit. Určitě to nejde dělat mechanicky. Je důležité vložit se do toho duší, ne v nějakém chvatu. Něco jako – tak teď tři minuty budu opakovat tyhle věty podle seznamu a všechno bude rázem OK. K tomu nejsložitějšímu dochází uvnitř. Aby to byla slova magická, musíte je tou magií nabít. Náboj, který naše děti potřebují, je v našem srdci.

Někdy je k tomu, aby člověk dokázal vyslovit taková prostá slova, třeba něco podobného nejdříve říci (v srdci) svým rodičům. Znám případy maminek, které při prvních pokusech v noci nad svým maličkým usedavě plakaly. Plakaly pro svou vlastní dětskou bolest. Magie je však proto magií, že léčí. A léčí i naše mateřská srdce.

Noční „rozhovor“ nemá být dlouhý. Jde o nějaké tři-pět minut. Jsou to však velmi silně emocionálně nabité minuty. Důležité je dělat to pravidelně, po maličkých krůčcích. A nemyslet si, že jednou za týden budu dítěti tři hodiny našeptávat svou lásku. Jíme několikrát denně a ne jenom v neděli, že ano?

Kromě toho ovšem nezapomínejte takové věty vyslovovat i ve dne, mezi řečí. Bez zvláštního důvodu. A obejměte dítě, když jde kolem vás. Dejte mu pusinku na krček, když sedí vedle vás. To jsou chvilky, které si děti pamatují celý život, které je sytí po celý život. A nejspíš právě je si také budou pamatovat.

Sílu mateřských slov nelze vůbec docenit. Abyste si to uvědomili, vybavte si, jaká slova své vlastní maminky si dodnes pamatujete, po třiceti, čtyřiceti letech. A která z nich pro vás byla zvláště důležitá.

Tato magie je vám dostupná vždycky, nestojí vás nic a nic zvláštního k ní také nepotřebujete. Až vaše dítě usne, prostě mu pošeptáte něco důležitého do ouška.

«Mám tě moc ráda. Jsem na tebe pyšná. Jsi pro nás s tatínkem ten nejlepší syn»

Co může být více prosté? Co může být kouzelnější, než taková slova, z lásky vyslovená maminkou?

ProNáladu.cz