...a příroda uzdravuje

 
 

cesnek kuchynsky ucinky na zdravi co leci pouziti uzivani vyuziti pestovani skudci a nemoci bramborČesnek kuchyňský (allium sativum) - česneku spotřebuji takové množství, že by mi asi zahrada ani nestačila, proto ho kupuji čerstvý na trzích od farmářů. Na zahrádce vysazuji jenom pár stroužků kvůli chutné nati a také jako ochranu kolem růží, ovocných stromů, keřů nebo jahod.   Česnekové výhonky si můžeme vypěstovat i v zimě, stačí do misky naskládat stroužky klíčky nahoru, umístit na světlé místo a pravidelně podlévat vodou. Vyrostou rychle, jsou velice chutné na osolený chléb s máslem a hlavně jsou cenným zdrojem vitamínů, které v zimě dost postrádáme.



Účinky rostliny:

  • antibiotické účinky
  • protivirový, antivirový účinek
  • hubí plísně
  • chřipka
  • angína
  • nachlazení
  • kašel
  • zánět průdušek - bronchitida
  • zlepšuje trávení
  • pozitivní vliv na střevní mikroflóru
  • cukrovka a hyperglikémie - vliv na krevní cukr glukózu, stimulace tvorby inzulínu
  • vysoký tlak krve, hypertenze, hypertenzní choroba
  • ateroskleroza, vápenatění cév, ateromové pláty tepen
  • zlepšuje prokrvení tkání

Léčivé účinky česneku:

Česnek má výrazné antibiotické účinky, hubí však nejen bakterie, ale i viry a plísně. Dobře působí v dýchacích cestách, proto se hodí při chřipkách, nachlazení s kašlem a při zánětu průdušek. Zlepšuje také trávení a stav střevní mikroflóry, snižuje obsah cukru v krvi a zároveň i zvyšuje tvorbu inzulínu, proto je vhodným doplňkem stravy při cukrovce. Nejznámější je ale jeho použití při vysokém tlaku, který opravdu razantně snižuje, navíc i čistí cévy od cholesterických  usazenin a zlepšuje celkově prokrvení těla. Stačí sníst 2 podrcené stroužky denně, kvůli zápachu nejlépe rozmíchané
ve sklenici mléka nebo jogurtu.

  • Česnekový sirup na vysoký tlak - celou paličku česneku oloupeme, nakrájíme nadrobno (nebo prolisujeme) a zalijeme lihem tak, aby byla hmota potopená. Necháme louhovat 8 dní, poté přecedíme.
  • Uvaříme cukrový sirup - na 1/4 l vody přidáme 2 lžíce cukru, povaříme do hustoty sirupu a na každý díl tinktury vmícháme 2 díly sirupu. Uchováváme v lednici, užíváme při vysokém tlaku kávovou lžičku 2-3x denně.
  • Česnek s medem - paličku česneku oloupeme a podrtíme, smícháme s medem v poměru 1:1. Užíváme polévkovou lžíci 4-6x denně  při chřipce, angíně a nachlazení, zapíjíme vodou nebo bylinkovým čajem.

 

Využití česneku v kuchyni:

Česnek v kuchyni asi představovat nemusím, jsou jídla, která si bez něj neumíme ani představit (bramboráky, sekaná a karbanátky, zabijačkové pochoutky, topinky… ). Dá se přidávat opravdu téměř do všeho, například do „mexické" polévky po česku (mexickým nazývám všechno co dostatečně pálí). Na olivovém oleji osmahneme trochu červené papriky, přidáme vývar a jakoukoli zeleninu nastrouhanou nebo nakrájenou na menší kousky (třeba hlávkové zelí, brokolici, růžičkovou kapustu, mrkev, petržel), prolisovaný česnek, chilli papričku nebo mleté chilli koření a na závěr kousek pikantní klobásy. Ničím se nezahušťuje, s topinkou je to výborný lehký oběd. Při chřipce a angíně se hodí česneková a cibulová dieta, 
protože obě zeleniny dokáží velice účinně hubit viry i bakterie.

Střídám cibulovou a česnekovou polévku, pokud je hlad, tak i topinky se sýrem a rozmačkaným stroužkem česneku. Česnečku
můžeme připravit bud klasickou, tedy uvařit brambory s libečkem, saturejkou, mrkví a petrželí. Na talíř připravíme trochu majoránky, stroužek prolisovaného česneku, drcený kmín, sůl a kousek sádla, přelijeme čistým vývarem nebo i vývarem s brambory a zeleninou a podáváme s topinkou. Pokud je na vás čerstvý česnek moc, můžete zkusit speciální česnečku, kde se podrcený česnek před varem opraží na oleji, je ho třeba ale celá palička. Po opražení zalijeme vývarem, přidáme trochu kari koření, drcený kmín, majoránku, sůl, vegetu a vaříme maximálně 5 minut. Nakonec dochutíme sladkou smetanou. Tato polévka je u nás tak oblíbená, že se na ni stojí doslova fronta.

Česneková bomba je i pomazánka z krabičky taveného sýra s trochou majonézy a drceného česneku (hodně). Je to rychlé, neuvěřitelně chutné a zdravé, vhodné na topinky nebo rohlíky (i jako chuťovky, které můžeme zdobit půlkou vlašského ořechu nebo bobulí hroznového vína). Odpůrci česneku si většinou stěžují na nepříjemný česnekový dech, ten ale skvěle neutralizuje obyčejný bílý jogurt, stačí malý kelímek a nemusíme se bát ani do společnosti.   Na vonný dech pomáhá také rozžvýkat několik kávových zrn nebo snítku čerstvé petrželky, ale jednak to není moc dobré a také nás to nijak neochrání před vylučováním česnekového pachu potem. Jogurt však opravdu zabírá.

 

Pěstování česneku:

Na pěstování je česnek nenáročný, stačí dodržet základní pravidla. Vyžaduje lehčí půdu, nejlepší je před výsadbou přidat kompost s trochou písku nebo i dřevěného popela. Záhon musí být na slunném místě a nesmí být vyhnojen čerstvým hnojem ani jinými hnojivý. Pro první pěstování je dobré sadbu koupit v zahradnictví, budeme mít jistotu, že není prolezlá žádnými chorobami. Navíc potřebujeme pro podzimní výsadbu podzimní odrůdu, pro sázení na jaře zase jarní odrůdu. Ne že by to jinak nerostlo, ale výnosy by byly daleko menší. Pokud budeme s úrodou spokojeni, můžeme si pár paliček na dalších několik měsíců do výsadby uskladnit v suchu a temnu a další sadbu už můžeme pořídit z vlastních zásob. 
A ještě několik málo slov k chemické ochraně, která je u česneku zvláště populární a člověk by myslel, že to bez ní ani nejde. Prakticky všude se doporučuje před sadbou stroužky namořit jako ochranu proti škůdcům a chorobám. Asi je to opravdu třeba na poli, pokud se pěstuje celý lán, nikoli však v malé zahrádce. Budete-li ze všech stran přesvědčováni, že bez moření a stříkání to nejde, nevěřte tomu, v přírodní zahradě to opravdu jde. Takže nepanikařit a nemořit!

Česnek sázíme buď na podzim, nebo na jaře. Podzimní výsadba se sklízí samozřejmě dříve, již koncem června nebo v červenci, úroda i stroužky bývají větší, ale zase se moc nedá skladovat, nemá tak velkou trvanlivost. Sázíme ho co nejpozději, nejdříve koncem října, spíš v listopadu, nebo dokonce i na začátku prosince, kdykoli před promrznutím půdy. Ten jarní se sází v březnu až dubnu a sklízí se na podzim, pěstuje se hlavně na uskladnění.

Česnek nevyžaduje žádnou péči, hnojit se nejen nemusí, dokonce ani nesmí, zalévat také ne, pouze v největším parnu když je půda opravdu suchá jako troud a hrozilo by uhynutí. Nemusí se ani kypřit a plít, pokud mu dopřejeme nastýlku z posečené trávy, je zcela spokojen. Jedině u paličáků vylamujeme květenství ihned když se objeví, protože rostlinku oslabuje a stroužky by narostly menší. 
Sklízíme podle druhu - paličáky (ty, co vytváří kulovité květenství - pacibulky) se vytahují ze země, když začnou žloutnout listy, nepaličáky (které nevytváří květenství) slízíme v době, kdy polehávají listy. Svážeme je do svazečků nebo zapleteme do copů (jeden si můžeme pověsit v kuchyni jako dekoraci nebo třeba i jako ochranu proti upírům), sušíme je na dobře větraném místě přibližně měsíc.

 

Vhodní sousedé:

Růže chrání před mšicemi. Snáší i mírně kyselé půdy, můžeme ho tedy pěstovat i s jahodami, malinami a ostružinami. Pokud není pod ovocnými stromy příliš velký stín, prospívá i tam. V řádcích se kombinuje s mrkví a černým kořenem, může růst i mezi okurkami, pokud je zaléváme pouze ke kořenům a česnek pěstujeme na okraji záhonu.

 

Nevhodní sousedé:

Nepěstujeme ho vedle cibule a póru, protože trpí stejnými škůdci a nemocemi, ve větší skupině se zvyšuje rizikonákazy. Nesnáší se ani s rajčaty, neroste na záhoně po bramborách. Nemá rád přímé hnojení, proto se nehodí na jeden záhon s košťálovinami (zelí, kapusta, kedluben, brokolice, květák), nevyhovuje mu ani hrách a fazole.

 

Škůdci a nemoci:

Nejčastějšími škůdci jsou háďátka zhoubná, jejichž kolonie dokáže zničit celou úrodu česneku, nadzemní i podzemní části se deformují a česnek práchniví. Háďátka zůstávají v půdě, proto je třeba po napadení rostliny odstranit a půdu dezinfikovat osazením záhonu mesičkem a aksamitníkem. Preventivně můžeme několik rostlinek pěstovat i mezi řádky česneku. Riziko výskytu háďátek se zvyšuje pěstováním česneku a jiných cibulovin na jednom záhoně opakovaně po sobě, na stejné místo by měl přijít až za 4-5 let.

Dalším problémem jsou různé druhy hniloby, které postihují nejprve kořeny, poté stroužky, někdy i nadzemní části česneku. 
Hniloba je také příčinou „trouchnivění" stroužků při skladování, čili jejich hnědnutí a vysychání. Prevence je stejná jako u hádátek - nesázet česnek až 5 let na stejném místě, pěstovat v nezamokřených a lehčích půdách a dopřát mu na záhoně vhodnou společnost.

 
 
 
 
 
 
www.BylinkyProVsechny.cz
 
 
 
 
 

Cibule setá (latinsky allium cepa) - cibulový záhon dříve nechyběl na žádné zahrádce, dnes je k vidění spíš zřídka, protože spotřeba cibule v kuchyni je obrovská, zásoby z jednoho záhonu moc dlouho nevydrží. Přesto se však cibuli vyplatí pěstovat, ne sice na uskladnění  (tu si můžeme ve skvělé kvalitě koupit na trhu nebo od farmářů), ale spíš jako pochoutku, kterou přidáváme syrovou  do salátů nebo jen tak na osolený chléb s máslem. Největší dobrota je rajčatový salát připravený z domácích rajčat, cibule a bazalky dochucený solí, pepřem a majonézou, milovníci italské kuchyně mohou postrouhat i trochou mozzarelly.  



Léčivé účinky cibule:

Cibule má antibiotické a protivirové účinky, při chřipce, nachlazení a angíně je výborná cibulová polévka nebo chléb s máslem a čerstvou cibulí několikrát denně. Pomáhá také při kašli, rozpouští hleny a čistí průdušky, nejlepší je ve formě sirupu s medem. Naťová cibulka se používá k léčení spíš v tradiční čínské medicíně, u nás to příliš obvyklé léčivo není.

Číňané používají cibulky na snižování krevního tlaku, při chřipce a nachlazení s horečkou a zimnicí, při kašli, zahlenění, astmatu a bronchitidě a také při trávicích potížích - mírní nadýmání, bolesti břicha, podporuje  trávení, hubí nežádoucí bakterie a kvasinky, zamezujehnilobným procesům ve střevech. Čaj z nati se užívá při zácpě, semena přiimpotenci. Celá rostlina (cibulky s natí) ve formě obkladu přináší úlevu přibolestivém močení.

  • Cibulový sirup čerstvý - při akutních potížích nakrájíme cibuli, zalijeme ji v misce rozpuštěným medem a již po hodině, kdy cibule pustí šťávu, můžeme začít s užíváním. Bereme polévkovou lžíci několikrát denně, je vhodný i pro děti.
  • Cibulový sirup do zásoby - 1/2 kg cibule umeleme nebo nakrájíme nadrobno, zalijeme 1/2 1 vody a vaříme 2 hodiny. Poté vmícháme 400 g medu, po zchladnutí přelijeme do skleniček a uchováváme v lednici. Užíváme polévkovou lžíci několikrát denně při chřipce a nachlazení.
  • Odvar z naťové cibulky - polévkovou lžíci pokrájených cibulek zalijeme 1/4 l vody, necháme 5 minut vařit, 10 minut vyluhovat. Pijeme 3x denně.

 


Povídání o cibuli a jejích kamarádech 

Podmínkou úžasného kulinářského zážitku jsou ale domácí rajčata a také domácí cibule. Ta čerstvá ze zahrádky je  tak křehká a svěží, že dodá salátu zcela jiný rozměr. Do vaření je jí skoro škoda, maximálně ji používám na francouzskou cibulačku, kde je cibule samozřejmě hlavní součástí. Stačí ji nakrájet na půlkolečka, pět minut povařit v zeleninovém vývaru (vývar z libečku, saturejky, kořenové zeleniny, pepře a nového koření) a na talíři postrouhat kvalitním tvrdým sýrem (např. gouda). 
Další výhoda domácí cibule je, že si můžeme vypěstovat i jiné, nezvyklé odrůdy s různou barvou a tvarem cibulí - červené, fialové, bílé, protáhlé, placaté, nebo i s různou chutí - jemnou šalotku, ostrou žlutou cibuli, nasládlou červenou Karmen nebo salátové žluté odrůdy s lahodnou nepálivou chutí, které v obchodě seženeme těžko (a tak dobré už vůbec ne). 
Samostatnou kapitolou je naťová cibulka, která by neměla chybět na žádné zahrádce. Říká se jí také „ošlejch" nebo „zimní cibule", protože je vytrvalá, navíc zelená nať vylézá na jaře první ze všech bylinek a uvadá až v pozdní zimě při vydatných mrazech, můžeme ji tedy sklízet po větší část roku. Spolu s pažitkou, petrželkou a krvavcem jsou to ty nejlepší kuchyňské bylinky, které můžeme přidávat téměř do všech pokrmů a tím si značně vylepšit stravu o dostatek vitamínů a minerálních látek, zvláště v období pozdního podzimu nebo časného jara, kdy je tělo nejvíce potřebuje a na zahrádce toho ještě moc nenajdeme. 
A pokud jsem vás ani tímto k pěstování cibule nenavnadila, možná že si zasadíte aspoň jeden až dva řádky mezi mrkví, protožeje to to nejlepší, co pro svůj záhonek s mrkví můžete udělat. A mrkev (zvláště mladá sladká karotka) patří spolu s ředkvičkou k těm úplně nejzákladnějším plodinám, které pěstuje snad každý zahrádkář.

 

Pěstování cibule:

Cibuli můžeme pěstovat ze semínek nebo ze sazečky (malých předpěstovaných cibulek, které se prodávají v zahradnictví). Ze sazečky je to jednodušší, cibule jsou větší a nemáme tolik práce s pěstováním vlastních sazeniček. Sází se podle počasí koncem března nebo začátkem dubna do důlků tak hlubokých, aby vršek cibulky byl zároveň s půdou. Nevýhodou je, že se prodává pouze několik základních odrůd, takže pokud chceme nějakou specialitu, nic jiného než semínka nám nezbude. Semínka vyséváme již v polovině února, protože cibule má dlouhou vegetační dobu, předpěstované cibulky přesazujeme na záhon až koncem dubna. Ze semínek se také pěstuje cibule perlovka, která dorůstá průměru kolem jednoho centimetru a používá se k nakládání nakyselo. Může se ale také jíst přímo, třeba ke chlebu s máslem. 
Cibule vyžaduje slunečné stanoviště, v počáteční fázi růstu i závlahu, ke konci spíš sušší podmínky, aby nedocházelo k hnití cibulí. 
Nesnáší plevel, ale velice dobře roste pod krabicemi zasypanými posekanou trávou, stačí do nich vyříznout otvory cca 10x10 cm a zbytek řádku zamulčovat, ušetříme si zbytečnou námahu s častým pletím. 
Sklízíme průběžně i menší cibulky do salátů, pro uskladnění sklízíme v době, kdy začne nať žloutnout a polehávat. Svážeme  do svazečků a necháme 1 -2 týdny zavěšené pod střechou, aby na ně nepršelo a mohly zaschnout. Poté je zbavíme nati a dosušíme na lískách, na kterých je budeme i skladovat. Můžeme je také zaplést do copů, pověsit na zeď a postupně odebírat (odřezávat). 
Naťovou cibulku (zimní cibuli, ošlejch) je nejlepší pěstovat na bylinkovém záhoně v blízkosti kuchyně, abychom mohli zelenou nať používat takřka denne a za každého počasí. Nevyžaduje žádné zvláštní podmínky, stačí humózní půda (kompost) a slunečná  poloha. Množí se buď rozsazováním trsů (každý rok utvoří nějaké nové cibulky) nebo semeny. Pokud nechceme množit nové! 
rostlinky, kvetoucí lodyhy ihned odřežeme, aby se cibulka nevyčerpávala a tvořila dostatek nových listů. Pro běžnou potřebu bychom měli mít na záhoně 6-10 rostlin. 
Pokud máme málo místa, můžeme si vypěstovat vynikající jemnou salátovou šalotku. Říká se jí také množilka, zasazené cibulky se rozmnoží a obrostou dalšími cibulkami podobně jako česnek. Dá se pěstovat i na balkóně nebo v truhlíku za oknem, můžeme sklízet i zelenou nať, aniž bychom cibulkám ublížili. Je také vhodná na zimní období, pokud ji zasadíme do květináče v září, můžeme mít čerstvou nať v kuchyni po ruce po celou dobu, kdy je zahrada zamrzlá a zasypaná sněhem. Tyto cibulky jsou výhodné i pro zahrádkáře, kteří bydlí v paneláku a pěstují si pouze na chatě nebo na vzdáleném pozemku pár kousků ovoce a zeleniny pro přímou konzumaci, protože je nemají kde uskladnit. Šalotka totiž nepotřebuje žádné zvláštní skladovací podmínky, vydrží až 2 roky v bytě při běžné pokojové teplotě.

 

Vhodní sousedé pro cibuli:

Nejoblíbenější a nejznámější prospěšná dvojice je mrkev-cibule. Cibule chrání mrkev před vrtulí mrkvovou, mrkev cibuli zase před květilkou cibulovou. Mají i podobné nároky na půdu, zálivku a ošetřování během vegetace, takže střídání řádků cibule s mrkví je asi opravdu nejlepší volba. Stejnou službu nam prokáže i kořenová petržel. Dobré je i společenství cibule se špenátem, oba dva druhy se vzájemně podporují v růstu. 
Další plodiny, se kterými se velmi dobře snáší jsou saláty, okurky, červená řepa, ředkev a ředkvička, celer, pastinák, petržel, kopr, z bylinek heřmánek a saturejka.

 

Nevhodní sousedé cibule:

Nehodí se na záhony s košťálovinami, protože ty potřebují hodně vyhnojenou půdu, kterou cibule nesnáší.

 

Škůdci a nemoci cibule:

Nejčastějším škůdcem je květilka cibulová. Samičky hmyzu kladou vajíčka přímo na rostliny, larvy způsobují hnilobu cibulí a žloutnutí a odumírání listů. Nejlepší ochranou je společná výsadba s mrkví, protože vůně mrkve květilku zmate natolik, že cibuli nepozná a odletí škodit jinam.

Za tepla a vlhka může cibuli napadnout i plíseň cibulová, objevují se žlutohnědé až fialové skvrny na listech, později se potahují bílošedou plísní a začínají hnít i cibule. Jako u všech plísňových onemocnění je třeba napadené listy okamžitě zlikvidovat a zbylé rostliny postříkat přesličkovým odvarem. Preventivně proti plísni pomáhá udržovat v mezích vlhkost, čili nezalévat večer, ale spíš ráno a ne každý den. Zálivka je nejlepší jednou za 2-3 dny, ráno a vydatně, aby se voda vsákla hluboko do půdy. 
Při uskladnění se objevuje také krčková hniloba, která se projevuje po sklizni nebo kdykoli během skladování. Cibule zahnívá od středu a když na to přijdeme, už s tím asi nic moc nenaděláme. Důležitá je jedině prevence - nepěstovat na záhonech přehnojených dusíkem, před sklizní nezalévat, ale někdy je napadená už sadba sazečky (samozřejmě že to na ní nepoznáme) a tak vlastně nezmůžeme vůbec nic. Někdy si ale hnilobu zaviníme sami nevhodnou sklizní. Sklízet se musí za suchého počasí, cibule se nesmí mechanicky poškodit a před uskladněním se musí také důkladně dosušit. Suchou nať z cibulí odstraníme až v době, kdy je ukládáme na lískách do sklepa (a nebo vůbec, pokud je skladujeme zapletené v copu, což mi připadá ještě lepší a bezpečnější).