Ještě v roce 2001 jsem vážil téměř 200 kilogramů. Vyzkoušel jsem veškeré diety a nemyslel jsem, že bych ještě někdy dokázal zhubnout.
Příběh Johna Gabriela, brokera z Wall Street.
Mým osobním poradcem při hubnutí byl legendární doktor Atkins. Dva měsíce konzultací s ním po internetu mě stály tisíce dolarů. To nejlepší, co za ty peníte odvedl bylo, že mě seřval za mou tloušťku.
Každá dieta, kterou jsem vyzkoušel, pro mě skončila stejně. Vždycky jsem měl celý seznam potravin, které nesmím jíst. Dietu jsem dodržoval a za cenu neuvěřitelného úsilí a vypětí veškeré vůle jsem shodil několik kilo. Načež vždycky přišla chvíle, kdy jsem se gastronomicky vzbouřil a přibral ještě víc, než jsem dietou shodil. Diety představují určitý uzavřený kruh. Ať jsem během diety shodil kolik chtěl, po čase jsem vždycky vážil o dvě tři kila víc než když jsem s ní začal. Tak to šlo od roku 1990, dokud jsem v září 2001 nedosáhl vrcholu – vážil jsem 186 kilo.
Tehdy u mě došlo ke zlomu. 11. září jsem o fous zmeškal jedno z letadel, které narazilo do Dvojčat. Tato náhoda mě přivedla k pocitu, že žiju ve vypůjčeném čase. Pochopil jsem, že vysoce stresová práce na Wall Street, kterou jsem nenáviděl, mě zabíjí. A že 11. září jsem od vesmíru dostal druhou šanci.
To byl důvod, proč jsem se pevně rozhodl všechno změnit. Už nikdy víc se nepouštět do žádných diet. Už jsem nechtěl jezdit na tom věčném kolotoči. Místo toho jsem si zkusil ujasnit, proč moje tělo tak úporně a s takovou rychlostí nabírá váhu. Mou výzbrojí byly přednášky biochemie na Pensylvánské universitě. Studoval jsem svoje téma až dvanáct hodin denně. Snažil jsem se přečíst o tom všechno, co se dalo. Seznámil jsem se s hormony, enzymy, chemickou nerovnováhou i neurotransmitery umožňujícími zvyšování váhy.
Dozvěděl jsem se, že abych shodil nadváhu, nemá smysl počítat kalorie. Je třeba stabilizovat svou hormonální hladinu. Obrovský vliv na ni má stres. Jediná cesta k vyřešení problému nadváhy tedy vede přes naši hlavu. Potřebujeme celostní přístup, který nám zaručí stabilní psychologický a emocionální stav. Ten přímo ovlivňuje to, co a jak jíme.
V následujících dvou a půl letech jsem zhubnul 99,8 kg. Zbavil jsem se jich bez jakýchkoli vyčerpávajících diet. A svou váhu si udržuji už více než deset let. Až doteď jsem nedržel žádnou dietu. Jím, co chci a kdy chci.
Tady je sedm klíčů k proměně, kterou jsem prošel:
1. Zapomeňte na diety.Udělejte si jasno v tom, co jsou výživové látky.
Díky svému vlastnímu zkoumání jsem pochopil, že moje tělo trpělo chronickým nedostatkem důležitých živin – mastných omega-3 kyselin, kvalitních bílkovin a vitamínů. Změnil jsem tedy jídelníček tak, abych s jistotou věděl, že mám dostatečný přísun všech potřebných živin. Bonbóny, chipsy a pizzu jsem nahradil vysoce kvalitními potravinami.
Hlavní zásadou tady je: nešetřit na jídle. Když změníte jídelníček tak, že mizerné polotovary nahradíte „skutečným“ jídlem, tíhnutí k bonbónům a chipsům se vytratí okamžitě. Jednoduše na ně nebudete mít chuť. S postupem času vám budou připadat nechutné.
2. Vyléčil jsem si střeva
Jednou z hlavních příčin, proč se lidé neustále přejídají, je fakt, že jejich střeva nedokážou z potravy efektivně získávat živiny. Problémy s trávením vyvolávají ve střevech zánětlivé procesy. V důsledku toho je narušováno hormonální pozadí. Organismus si panicky vytváří zásoby tuků. A to vše proto, že jíme fermentované a jinak upravované potraviny. Aby se normalizovaly procesy probíhající v organismu, je třeba častěji jíst probiotika (jogurty, kefír) a potraviny obsahující „správné“ trávicí fermenty.
3. Zbavte se spánkového deficitu
Problémy se zástavou dechu ve spaní – tzv. spánkovou apnoe – vedou k přibývání na váze. V důsledku nekvalitního spánku se mění hormonální prostředí v organismu takovým způsobem, že máte neustále chuť na sladká a tučná jídla. Dochází k rezistenci na inzulin. Zvyšuje se hladina kortizolu – to je hormon stresu. Vzniká uzavřený kruh: kortizol vás žene k pojídání produktů typu fastfoodu, abyste zahnali pocity deprese. Nezdravé jídlo vám ale přináší jenom dočasnou „úlevu“, protože vyvolává další produkci kortizolu.
Mnoho lidí vůbec neví, že spánkovou apnoe trpí. Jejich okolí však zaznamená, že extrémně hlasitě chrápou – to je příznak. O způsobu vyřešení potíží se spánkem, nebo – trpíte-li jí – spánkovou apnoe musí rozhodnout lékař. Já sám nemám problémy od té doby, co používám přístroj CPAP.
4. Věnujte se své mysli
Stejně jako nedostatek spánku vyvolává zvýšenou hladinu kortizolu stres. Ten, jak už víme, nás nutí pustit se do jídla, ať k tomu máme nebo nemáme důvod. Mnozí lidé prostě nechápou, jak důležité je snížit úroveň stresu. Já sám jsem začal s meditacemi a vizualizacemi každého následujícího dne. Dost mi to pomohlo. Cítil jsem se šťastnější . A zhubnul jsem.
5. Snižte náklady
Nejlepší cestou k vylepšení vlastního života je snížení závislosti na penězích. Přestěhoval jsem se do levnějšího bytu, začal jsem míň utrácet za nejrůznější věci a vybavení a zkusil jsem pěstovat některé druhy zeleniny. Snížené výdaje přispěly k mé vyrovnanosti. Přestal jsem si tolik dělat hlavu kvůli penězům.
Když mě přepadla nervozita, utrhl jsem si rajče, které jsem sám vypěstoval. Je to účinnější než zajídat stres čokoládou.
6. Vyřešil jsem si některé emocionální problémy
Pro mnohé lidi je život ve světě, který je obklopuje, natolik nejistý, že se podvědomě cítí bezpečněji s velkou váhou než s malou. Jako by vaše podvědomí budovalo „obrannou“ tukovou bariéru mezi vámi a vnějším světem. Zní to sice dost divně, ale je to pravda.
Abyste se vypořádali se svými problémy s nadváhou, musíte se přestat bát onoho vnějšího světa. Musíte sebrat odvahu. Mě osobně i v tom pomáhaly meditace a vizualizace. Dokázal jsem se zbavit adolescentních psychotraumat a cítit se v bezpečí i bez zbytečné nadváhy.
Znám hodně obézních lidí. 65 až 70 procent se jich nedokáže zbavit tuku proto, že ho podvědomě vnímají jako „ochranu“. Říkám tomu „emocionální ztučnění“. Tuk není žádné brnění. Tuhle asociaci musíte překonat, chcete-li opravdu zhubnout.
7. Projděte detoxikací
Když jsem měl dole 81 kilo, začetl jsem se do literatury o toxinech. Dozvěděl jsem se, že organizmus využívá tukových buněk k ukládání přebytku toxinů. Pochopil jsem, že těch 30 kilo, které mi ještě zbývalo sundat, je prostě „garáž“ pro parkování toxinů. Tak jsem se pustil do detoxikace.
Začal jsem tím, že jsem organismus „promýval“ velkým množstvím zásaditých tekutin – vodou s citronovou šťávou, jablečným octem, zelenými šťávami. Jedl jsem množství zeleně, salátů, výhonků, vlákniny. Udělalo to své – těch posledních třicet kilo jsem shodil mnohem rychleji, než prvních třicet. Rychlost hubnutí se stále zvyšovala, až do konce – do doby, kdy jsem hubnutí zastavil.
Všechna doporučení, která jsem tu popsal, mám za nejrozumější a nejspolehlivější způsob hubnutí. Pracuji s desítkami tisíc lidí v 60 zemích světa. Všichni, kdo použili moji metodu, dosáhli obdivuhodných výsledků. Lidé, kteří jdou touto cestou, shazují třicet až sto kilo bez veškerých diet. Zkuste to i vy.
JOHN GABRIELPřeklad článku The 7 Things I Did To Lose 220 Pounds Without Dieting